Nevím jestli mi bylo tři nebo čtyři roky, ale z doby tohoto útlého dětství pocházejí moje první sexuální vzpomínky. Nelíbí se mi slovo masturbace, nazývám tuto bohulibou činnost objevováním.

Tyto rané vzpomínky se mi začaly zřetelněji vracet ve chvíli, kdy jsem se začala věnovat Posvátné sexualitě. Jsou velice léčivé, osvobozující a přinášejí mnoho uvědomění. Proto jsem se rozhodla sdílet je takto veřejně.

Propojená s matkou Zemí

Jako malá holčička jsem moc ráda objevoala svou vagínu. Hrála jsem si s klitorisem a přinášelo mi to příjemné pocity. Zároveň se mi často opakovala tato vize:

Představovala jsem si, že mám veliká prsa. Tak veliká, že přesahují úplně vše, jsou veliká jako horské hřebeny objímající celou Zemi. Na mých prsou byli lidé, rostliny a zvířata, všechny bytosti, všechna ta krása, byla vyživována z mých prsou.

Má ňadra byla jako matka Země. Byla jsem v těch chvílích matkou Zemí. Vnímala jsem harmonii a jakýsi hluboký, klidný pocit štěstí.

Sexuální sílu jsem tehdy nevnímala jen u slastného objevování mé Joni. Vnímala jsem ji velice často a to v jakékoli situaci. Při hře s dětmi, při běhání, hopsání, ……

Její přítomnost nesouvisela s fyzickým drážděním a rozkoší.

Tato posvátná síla proudila celým mým tělem. Byla jsem otevřená, radostná, plná energie. Mohla jsem prožívat hru na plno. Stávala jsem se mňoukající kočičkou nebo slonem. Byla jsem vším, čím jsem chtěla být“.

Počátek učení

A pak jsem se setkala se strachem. Strachem dospělých, kteří pro mě byli kotvou na tomto světě, vzorem, bezpečím, pravdou.

Uvěřila jsem, že je na mě něco špatně. Něco nečistého se usadilo v mé mysli a já se stala nečistou. Nepřijatelnou sama pro sebe. Potlačila jsem svou přirozenost, odmítla své tělo.

V dospělém životě jsem si dlouho myslela, jak jsem v pohodě :). Však sex je všude kolem nás, jsme tolerantní, o všem rádoby otevřeně mluvíme.
A v tomhle „otevřeném“ světě jsem já ani pořádně nevěděla, jak moje joni vypadá. Dělala jsem, že není.

Všechno je na mě špatně, tak si toho nebudu všímat

Nedokázala jsem se otevřít muži. Když už jsem se někdy pořádně uvolnila (většinou pomocí alkoholu), vždycky následovaly mučivé pocity viny. Vždyť tohle není správně, to je nečisté. Takhle se správná žena nechová, takové touhy a pocity nejsou přijatelné.

A všechny tyhle svoje touhy, pocity i strachy jsem jednoduše vytěsňovala.
Uzavřená, stažená, vystrašená, odmítající sama sebe.
Tak jsem žila ten svůj „pohodový“ život.

Uvědomění, rozhodnutí a vzpomínky

Co mě probudilo? Uvědomění, že nejsem šťastná, rozhodnutí s tím něco dělat a vzpomínky na dětství. Jakmile jsem se rozhodla, že takhle to dál nechci a odevzdala se procestu léčení, byla jsem jemně a nádherně vedena.
Svým vyšším Já, Bohem, Existencí, říkejte tomu jak chcete :)

Vrátily se mi vzpomínky. Ty, které jsem zde popsala na začátku. A také mi postupně vyvstávaly události, které byly klíčové při mém uzavírání se. Uviděla jsem ty bezradné dospělé lidi plné strachu, jejichž postoj jsem přijala.

A tak jsem objevila svou Pravdu

Rodíme se jako nádherné, čisté, zářící bytosti. Jsme naprosto přirození. Takto jsme stvoření, ve své naprosté dokonalosti. Takhle a ne jinak. Vagina nebo penis jsou nádhernou a neoddělitelnou součástí našich těl, stejně tak posvátná sexuální síla, která námi přirozeně proudí.

Není na nás NIC špatného a nepřijatelného. Zamilujme se do svých těl, se vším všudy. Poznávejme je, otevírejme se. Uvnitř každého z nás se skrývá nesmírné bohatství. Překročme svoje strachy z „nepřijetí“ a staňme se tím, kým opravdu jsme.

Dětmi

Dětmi plnými radosti z objevování, plnými čisté Lásky a životní síly. Jsme svobodnými bytostmi, které tvoří svůj život podle svých nejkrásnějších vizí.
A tak se staň.

Tereza Těšínská je mentorkou Posvátné Sexuality a průvodkyní Tantrickými rituály. Pomáhá ženám opustit svět falešných představ a napojit se na svou vnitřní moudrost. Je autorkou metody Sexual Healing Bodywork. Její online workshop Přijetí posvátné sexuality je aktuálně otevřený. Přihlášení a informace najdete na stránce TADY>>

Před nějakou dobou jsme s rodinou vzali mojí maminku na výlet do Kunté Hory. Byl to dárek k jejím narozeninám a jako překvapení si nás v tamnější kavárně vyzvedla průvodkyně.

Mamka byla nadšená a milá průvodkyně nás provedla městem a povyprávěla o tom, jak ve městě začala stříbrná horečka, jak se na základě bohatých nalezišť stříbra Kutná Hora pozvedla na královské město a téměř se stala městem hlavním.

Co je pro moji Duši důležité, to si zapamatuju :)

Nejsem žádná historička a má hlava s oblibou vypouští mnoho informací. Pamatuji si prostě to, co je pro mou Duši důležité, jak krásně v jedné ze svých knih napsal můj oblíbený Gustav Meyrink. Proto tento text rozhodně není odborný. Je to čistě mé zamyšelní nad jednou zásadní otázkou, která mi tehdy v Kutné Hoře vyvstala.

Ta otázka je dost zásadní a jednoduchá, nikdo se však na ní neptá. Proč?

Centrum hospodářské moci

Po několi století byla Kutná hora střediskem hospodářské moci. Díky stříbru se stavěli kostely, paláce, mincovna, vzniklo mnoho zaměstnání, od horníků, až po raziče stříbrných mincí, slavných Pražských grošů.

Královská pokladna se plnila, díky kutnohorskému stříbru byl i přestavěn Pražský hrad. Dodnes se obdivujeme všem těm honosným stavbám, chodíme se koukat, jak se razily mince, jak se tehdy žilo v královském městě.

Jedna z mých tipyckých otázek, které nikdo nechápe

Ta otázka mě „přepadla“ už tehdy, na té příjemné prohlídce města. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Je to jedna z těch mých typických otázek, které nikdo moc nechápe :)

Tahleta zásadní otázka se mi znovu v plné síle připomněla předevčírem. Dostala se ke mně naprosto klidná, láskyplná a čistá výzva indiánů kmene Kogi. V tu chvíli ke mně přišla myšlenka:

Možná je čas, kdy i mé naivně jednoduché otázce někdo porozumí

Kogi

Tito naši „starší bratři“ nás vyzývají k tomu, abychom s radostí a láskou, ve svých myšlenkách, pomohli naší milované matce Zemi v jejím procesu regenerace. Máme v duchu navracet matce Zemi krystaly, drahé kovy, zlato, bronz…

To prý pomůže nejen Pachamamě (matce Zemi), ale také nám, očistit se od různých kožních vyrážek a alergií. A mě k tomu přichází, že nám to možná pomůže očistit se také od bludu, ve kterém už po staletí žijeme a na kterém je postavena naše tzv. civilizace.

Položme si tedy teď tu zásadní otázku, která se souhrou mnoha okolností právě v této době znovu v plné síle hlásí o slovo:

Proč lidé tehdy i dnes věří tomu, že kutnohorské stříbro patřilo králi?

Není důležité hledat příčiny, jestli se to stalo během přechodu od pohanství ke křesťanství nebo mnohem dříve, není důležité kritizovat, není důležité hledat viníka, není důležité nijak složitě bádat.

Ale když o této otázce hluboce rozjímáme, přepisujeme určité kódy našeho nastavení, až na buněčné úrovni. Osvobozuje nás a znovu propojuje s nevyčerpatelnou hojností Života samotného.

Dnes ti předám silnou techniku, kterou využiješ při všech důležitých rozhodnutích ve svém životě. Kolikrát netušíme, co teda bude ta „správná volba“, a přitom se na ní každá z nás dokáže docela rychle a jednoduše naladit.

Pusť si tedy video a nauč se jí, ať jí můžeš co nejdřív i ty vyzkoušet:

Tady si můžeš zdarma stáhnout také krátký pracovní sešit k velkým rozhodnutím:

A moc a moc ti doporučuji přidat se do online kurzu Přijetí posvátné sexuality. Zjistíš, že sexualita vůbec není „jen“ o sexu, ale že ve skutečnosti je to téma hlavně o probuzení tvé ženské síly. Naučíš se způsoby, jak jí uplatnit v praktickém životě, jak se za sebe postavit a pomoct sobě i druhým. To je cílem a k tomu tě s velkou radostí zvu – přihlaš se TADY>>

Jsem na své Cestě už „nějaký ten pátek“. Není to vždycky úplně jednoduché, pochybnosti a chmury, životní lekce, to vše zažívám stejně, jako všichni ostatní.

Mé strachy jsou někdy o to těžší, že posílám na svou Cestu i ostatní ženy. Posílám je do nebezpečí rozbouřeného moře, posílám je tam, kde najdou svou sílu. Posílám je do neznáma.

Nemůžu jinak, je to mé poslání a já ho s láskou a vděčností přijímám, pochynosti nakonec nemají šanci. Přesto potom sedím s otevřenou pusou, pláču dojetím a radostí, a mezi vzlyky hýkám jako osel:

„Má to smysl, opravdu to má smysl, děkuju děkuju děkuju“

Přesně tohle se mi stalo nedávno. Jedno sdílení v kruhu žen, který vedu, mi vyrazilo dech. Je to velice silný, hluboký a hlavně opravdický příběh přeměny jedné ženy.

Poprosila jsem Jitku, jestli by byla ochotná „jít s kůží na trh“ a své sdílení zveřejnit jako článek. A Jitka souhlasila! A to je skvělé, protože tam nádherně mluví taky o mě a mé práci :).

Ale hlavně, její příběh je velikou inspirací a podporou pro nás všechny. Je živým důkazem toho, že to jde a že to má smysl! Je to mocný příběh…

Jitko, tu svobodu jsem ti nedala já, to ty sis jí dovolila. Moc ti za to děkuju. Děkuju za tvou otevřenost, odvahu a krásu. A teď už tedy je tvůj čas:

Ještě dodám, že fotky v článku jsou ilustrační. Ale ta poslední, ta nádherná, tak to je opravdická Jitka se sluncem na dlani :). A teď už teda opravdu jen Jitčina slova:

Cesta Bohyně Jitky

Má cesta „BOHYNĚ„ začala setkáním asi před 3 lety u Terezy na konzultaci, kam jsem přišla jako nešťastná, zlomená žena, která neví kam dál a odcházela jako neskutečně svobodná sebevědomá bohyně.

Byl to můj dodnes nejsilnější zážitek na duchovní cestě.

Přiznávám, že jsem časem byla zklamaná, že po nějakých dalších „nakopávacích“ akcích nedocházelo k onomu vstřelení do euforie, ale pak mi někdo připomněl to co mi říkala i Tereza:

Co máte pořád s tím wau, to není to oč tu kráčí, ten klidný vnitřní pocit blaha a spokojenosti, TO JE ONO

Jsem stále na cestě, stále je hooodně co se učit, ale ten pocit SEBEvědomí se ve mně zabydluje čím dál tím víc.
Díky, díky, díky.

Můj životní příběh

Zkusím shrnout svou cestu a současně můj životní příběh, který se mnou otřásl a díky kterému jsem se mohla vydat na cestu za SEBOU.

Vždycky jsem byla spíš ta co se podřídí, ustoupí nic neprosadí, zkrátka hodná holčička. Jen vyjímečně, když bylo něco opravdu silné, tak jsem za tím šla, neradila se, neprosila (věděla jsem, že bych to neprosadila) prostě jsem to udělala.

Takhle jsem, i přes počáteční nevoli rodičů, začala chodit se svým současným mužem. Byla to pohádka. Pak přišly děti a ze mě se stala matka kvočna.

Tichá krize

Manžel měl náročnou práci, nebyl moc čas a nezbývala energie ani na sebe, ani na náš vztah, nastala tichá krize. Když jsem nastoupila zpátky do práce, měla jsem pocit, že se vše začíná lepšit.

Pomalu jsem nacházela zase své ženství, dopřála jsem si čas od času chvilku jen pro sebe. Taky na nás, naše partnerství. Ale tam někde hluboko uvnitř mi chyběla vášeň, smyslnost a to hlavně ve vztahu.

Ten třetí

A tak se stalo, že jsem si do života přitáhla dalšího muže (vlastně až teď si poprvé uvědomuji ty souvislosti, já si ho přitáhla 👉 zákon přitažlivosti).

Přitáhla jsem si svého vysněného hrdinu z románu. Silný po fyzické i duševní stránce, šarmantní, laskavý – no, prostě to uměl – jednání s lidmi, mistr slova co vám neslíbí nic, ale přitom v tom cítíte příslib všeho.

Začalo krásné a kruté období, kdy jsem najednou lásku, vášeň i smyslnost pociťovala a prociťovala všemi póry. Prožívala jsem krásné období, lásky, smyslnosti a dalo by se říct i vášně na emocionální úrovni.

Vše, co potřebuješ, už máš

„Můj hrdina“ si mě nepustil k tělu, ale ani mě nenechal se odpoutat. Byl (pomyslnou!!!) jiskrou mého života. Ale on byl vlastně pouhou figurkou v divadle života.

To vše krásné co jsem cítila, to vše jsem byla já, šlo to ze mě.

Já si ujížděla na představách a iluzích, které byly postavené vlastně na ničem. Vše co jsem cítila, jsem byla já. Já to žila, vysnila a věřila tomu
(vše co potřebuješ už máš).

On vlastně neudělal nic. Možná si užíval pozornost, ale jinak vlastně nic
(to vše vím až teď).

Ženou pro dva muže

Druhá strana mince byla, jelikož jsem nedokázala být ženou pro dva muže, že jsem se s manželem několikrát rozcházela a současně nedokázala opustit.

Nedal se, chtěl zachránit rodinu, chtěl mě.

A tak jsem se dostala k Tereze. Zlomená, zoufalá, nevědoucí co dál. Dala mi procítit, co by jak vypadalo v mém životě, v různých variantách mého rozhodnutí.

Ale nejdůležitější, co pro mě bylo v tu chvíli neuvěřitelné, vrátila mi mojí sílu, důvěru v sebe sama, že vše je v pořádku. Dala mi svobodu. Nesmírně povznášející a úžasnou.

Už neutíkám

A já najednou nemusela nikam utíkat. Byla jsem svobodná, stala se ze mě BOHYNĚ, mohla jsem VŠE a ten pocit mě tak naplňoval, že jsem najednou nepotřebovala NIC.

Byla jsem šťastná ve své vlastní podstatě. Začala jsem se na svého manžela najednou dívat zas jinak. Uviděla jsem tam lásku, kterou jsem dřív neviděla. Začali jsme spolu na našem vztahu zase pracovat, byli jsme opět spolu.

Zázraky se dějí! Vím to na vlastní kůži

Samozřejmě jsem mu „zasadila“ velkou ránu, která se hojila pomalu a dlouze a někdy mě strhávala na mé cestě k sobě zase od sebe. Ale stále ve mě byla bohyně, někdy víc někdy míň.

A tak jsem po nějaké době potkala další a další inspirativní lidi (zákon přitažlivosti), díky kterým jsem se posouvala a posouvám stále dál. Všechno to zapadá do mozaiky života a já se cítím víc a víc jistá sama sebou.

Cítím jak léčím sebe a zároveň s úžasem koukám jak napomáhám léčit i ostatní (ženy, od kterých bych ani nečekala se třeba na mě obrátí o radu, zeptají se jak co dělám apod.)

A to už jsme vlastně zde… celým tím příběhem chci říct, že zázraky se dějí. Což jistě dávno víte. I já potvrzuji na vlastní kůži:

žena která vyléčí sebe, tím začne léčit ostatní.

Věřte SI mé milované ženy a s důvěrou a láskou si užívejte života.

Jitka

PS: s manželem jsme spolu, šťastní, přesto stále na cestě, která je cíl ❤

Má to smysl

I když je moje životní zkušenost úplně jiná, Jitčin příběh se mě dotýká na velmi hluboké úrovni. Vždycky, když ho dočtu až sem, cítím dojetí a jakési pohnutí kdesi uvnitř, které proudí celou mou bytostí.

Je to totiž příběh o nalezení vlastní pravdy. O osvobození od strachů a pocitů viny, které přináší falešná morálka a nastavení okolní společnosti. Příběh o veliké odvaze a ženské síle, která je léčivá.

Kdyš změníš sebe, změníš i svět.

A ukazuje jednu věc – má smysl podívat se do sebe právě TEĎ. Ať už sebevědomě kráčíš po své Cestě nebo se jí teprve pozvolna otevířáš, je klíčové uvidět, jaké dary máš jako žena. Jak se díky nim dokážeš proměnit v Bohyni, tvůrkyni života. A já ti k tomu chci dát dárek – online kurz, na kterém ti

ukážu, kde a jak hledat – společně to objevíme.

Není to jen „online seminář“, je to setkání, poznání, láska, podpora, smích od srdce, svoboda, divokost a ….. esence, kterou můžeš plně prožít a rozvinout.

Uskuteční se už od 22.5. do 11.6. Všechny detaily a přihlášení najdeš TADY>>

Díky Jitce zapadl další kousek i do mé skládačky. Jsem moc vděčná, že se rozhodla svůj niterný příběh sdílet. Těším se na ten tvůj…

Tereza

Bojíme se jít samy do lesa. Bojíme se brouků v trávě, klíšťat. Bojíme se špíny. Bojíme se slunce. Bojíme se zvířat. Bojíme se lidí. Bojíme se svého prostředí, toho, z čeho jsme vyšly, s čím jsme v tomto životě nerozlučně spjaty.

To všechno, čeho se bojíme, jsme ale my samy. Jsme Jednota. Stačí se tedy přestat bát sama sebe a začít žít svůj Život, ne se ho obávat. To zní hezky, že jo. Ale jak na to?

Všechny tyhle strachy nejsou naše. Rodíme se jako čisté, láskyplné a mocné bytosti. Jsme úžasně odolné a skvěle přizpůsobené pro život na této planetě.

To my tvoříme svůj svět kolem sebe. Jen jsme na to zapomněly. Já jsem si vzpomněla a můžu vám to potvrdit, není se čeho bát.

Plná hlava strachů

Měla jsem taky plnou hlavu strachů. Od malička se jich tam usídlilo stovky, možná tisíce. Ke všem strachům mých rodičů a příbuzných se přidaly takové ty strachy z televize, novin, knih, …

V každý detektivce, v každým hororu, v každých zprávách jsou to většinou ženy, kterým je ubližováno. Jsme přesvědčovány o své slabosti, nedokonalosti.

Dokonce i v pohádkách často jen čekáme na svého prince. Zapomněly jsme, že postavy z každé pohádky, i ten chrabrý princ, jsou aspekty nás samých a že sílu osvobodit se si neseme v sobě.

A k tomu se připletl ještě strach z nejhorších, že je na mě něco špatně. Na mém těle, na mém myšlení, na mé sexualitě, prostě tak nějak celkově nejsem v pořádku.

Takhle, jak jsem, se nemůžu nikomu „ukázat“, to by byl přinejmenším trapas. No, spíš by to byla šílená hanba a potupa nebo ještě něco horšího.

Takhle jsem se narodila!

Když jsem se prokousala skrze všechny tyhle strachy, začala jsem si uvědomovat, jak moc nás obírají o naší sílu. Je to něco, co nás odděluje od těch mocných divokých Žen, které svýma posvátnýma bosýma nohama prožívají celou matku Zemi při každém došlápnutí.

Tyhle ženy věděly, že stačí jeden jejich pohled a nikdo a nic jim neublíží. Věděly, že na nejich těle ani celé jejich bytosti nemůže být NIC nečistého, špatného nebo nepřijatelného. Nic takového je ani nenapadlo.

Vždyť takové se narodily! Takhle jsou správně! Jsou dokonalé, nádherné a každý jejich pohyb, jejich vůně, jejich pocity, všechno je přesně tak, jak má být. Ony důvěřují samy sobě. Ony jsou požehnáním pro prostor, ve kterém se projevují.

Návrat

V určité fázi vývoje se stalo, že jsme se od této posvátné přirozenosti začaly oddělovat. Vypadá to, že jsme si to jako lidé vybrali sami. Možná jsme prostě chtěli tuto zkušenost, chtěli jsme zažít a poznat nízké vibrace.

Ty důvody jsou pro náš způsob vnímání neuchopitelné a vlastně není až tak důležité jim porozumět.

Důležité je, že teď nastává čas probuzení. Je opravdu nejvyšší čas znovu si uvědomit, kdo doopravdy jsme. Protože tam uvnitř každého z nás se skrývá nekonečná nádhera a blaženost, propojená s nesmírnou tvořivou silou.

Když se koukneme na to, co se děje na planetě, můžeme dobře vidět, co naše tvořivá síla dokáže, když jsme v otroctví strachu a nedůvěry. My se ale můžeme vědomě zaměřit na to dobré a náš obrovský tvůrčí potenciál začít využívat k tomu, pro co jsme se narodily.

Ohromně nám k tomu pomůže, když se oprostíme a osvobodíme od všeho strachu, utrpení a předsudků. Když zahodíme všechna svá dosavadní přesvědčení.

Kdo hledá venku, ten sní. Kdo hledá uvnitř, ten se probouzí.

C. G. Jung

Když se naladíme na naše pravé Já. Když se vrátíme, skrze svůj život, dětství i skrze celou dlouhou historii našich rodových linií až do bodu, kde jsme byly v Jednotě.

Přidej se k veliké práci

Ano, je možné zastavit ten koloběh strachu a utrpení, který se táhne skrze naše předky až k nám. Jsme tu, abychom osvobodili nejen sebe, ale udělaly tuto práci i pro ty, kdo žili před námi, a (co je moc důležité) pro své potomky. Veliké odpuštění, veliká láska a veliké světlo, které v sobě všechny neseme, je právě teď potřeba.

Vyvažme se ze starých příkoří, přijměme věci tak, jak jsou, a pošleme světlo bezpodmínečné lásky a odpuštění do všech směrů času.

Potom se navrátíme do blaženého stavu Jednoty a okolní svět nás přestane ovlivňovat. Potom už opravdu my tvoříme okolní svět.

Za pár dní?

Tahle práce je skutečná. Tahle cesta je skutečná. Někde hluboko nejspíš cítíš, že jde o něco velmi pravdivého, co ti pomůže být konečně tou, kterou jsi, a mít z toho veliké uspokojení.

Je to cesta, kterou teď prochází čím dál více žen, a jsem ze srdce vděčná, že stovky z nich si mě zvolily za svou průvodkyni. Cítím také ohromnou zodpovědnost a úctu ke každé z vás a k celému Procesu.

Proto se snažím dát ze sebe opravdu to nejlepší, předat vám to nejcennější a nejúčinnější, co skrze mě přichází.

Od 22. května pořádám online workshop Přijetí posvátné sexuality, na kterém odevzdáš to, od čeho se toužíš oprostit, a posílíš sama sebe – takovou, jaká doopravdy jsi.

Je to cesta přijetí, cesta lásky, na níž zjistíš že sexualita není vůbec jen o sexu, ale naopak o celém životě, kdy můžeš doopravdy pomoc sobě i druhým. Je to cesta dokonce i zábavná (jo, se smíchem a radostí dojdeš mnohem dál :) ), a já ti jí právě teď nabízím>>

Šedá myš, která nikoho nezajímá, protože se nezajímá sama o sebe. Vše pořád tak nějak stejné. Práce, domácnost, děti… Rutina. Ještě před pár lety bych o sobě zkrátka nedokázala napsat, že jsem atraktivní, vášnivá a smyslná…

Jasně, toužila jsem být přitažlivá, ale necítila jsem se tak, měla jsem o sobě neustálé pochyby. Můj život, moje pocity, moje štěstí, vše záviselo na tom, „co si o mně myslí…“

Jenže to není oblečením, podpatky ani vlasy po pás. Já rozhodně nejsem „sex bomba“ :). Je mi přes 40, mám dvě děti a nenavštěvuju žádné kúry. A přesto

Jsem atraktivní, vášnivá a smyslná

Je to tak jednoduché! Probudila jsem něco, co spí v každé z nás…

Jo, i ty to v sobě máš!

Aby toho nebylo málo, mé strachy se skvěle ukazovaly v oblasti sexu. Starala jsem se jen o to, aby bylo všechno „tak, jak má“. Aby byl partner spokojený, abych se mu u toho líbila, aby, aby, aby…

Jenže sex mě nebavil, bylo to „nutné zlo“. Začal se z našeho vztahu pomaloučku vytrácet (uff!). Spolu s vášní, radostí a spontaneitou.

Nic s tebou není navěky

Toužila jsem změnit směr, oprostit se od studů a bloků. A ano – cítila jsem někde hluboko i vášeň, která chtěla ven. Ale KDYKOLI se naskytla příležitost, nenašla jsem odvahu přelézt tu vysokánkou zeď a prostě utekla.

Než jsem prožila, co je to ta posvátná ženská sexualita.

Bylo to jako dar z nebes, kdy se mi dostaly do ruky knihy Kurandera a Hadí žena od Hernána Huarache Mamaniho. Indiána, který se učil u nejlepších a nejskromnějších Žen-Léčitelek-Průvodkyň.

Nesmírně mě zaujal indiánský přístup k sexualitě. Je naprosto opačný než u nás. My jsme byly kárány už jako malé holčičky ve chvíli, kdy se poprvé projevila naše přirozená dětská sexualita.

„Hodná holčička si sukýnku nezvedá!“ Zaslechla jsem na dětském hřišti.

A tam někde jsme začaly mít pocit, že je na nás něco nepřirozeného, co je třeba schovat, za co je třeba se stydět. Tam je začátek konce naší ženské síly, tam někde se začalo ztrácet naše ženské kouzlo.

Přírodní národy ale nejsou poznamenané „prvotním hříchem“ ani jinými nástrahami, které ženy připravují o jejich magickou sílu. Indiáni přistupují k ženě jako k bohyni. Jejich tradice obsahuje učení, které vede adeptku k poznání a ovládnutí své posvátné sexuální síly.

A tak má téměř dvacetiletá Cesta světem duchovního růstu, na které jsem provázela mnoho žen i mužů, najednou nabrala úplně nový směr.

Nečekané plody

Většinou dlouho hloubám, bádám, učím se. Tady to přišlo jako blesk z čistého nebe. Informace, zkušenosti, vnuknutí – věděla jsem, co mám dělat. Přišla ke mně fyzická cvičení, všechno se propojilo s čakrami, tanec energií, no… přineslo to nečekané plody.

Zeď strachů se zbortila. Já ucítila svou přirozenost. Pocítila jsem, jak to můžeme dokázat všechny!

Mé tělo ožilo na úplně nové úrovni, získalo zvláštní lehkost, pohyby se staly ladnější.

Paradoxně s jemností a křehkostí se dostavila vnitřní jistota. A když jsem si všimla, že se za mnou otáčejí nejen muži, ale i ženy, pochopila jsem, jak probuzená sexuální síla přitahuje další a další bytosti, toužící po bezpodmínečné lásce a svobodě.

A na to přišel ještě větší zvrat. Měla jsem dělat jakýsi online kurz na jiné téma, které jsem vůbec necítila. A najednou jsem věděla, že TOHLE je ONO.

Takovou podpásovku jsem nečekala. Tohle přece nemůžu…

Mé malé vystrašené já mi dalo zabrat. Nadával i partner: „Tohle teď nemůžeš dělat, tohle nemáme v plánu. Hlavně se drž plánu.“ Nebyla jsem si ani trochu jistá, a přitom musela ještě přesvědčit celý svět, že JOO, že jako tímhle někomu fakt pomůžu!

Být „v proudu“

Strachy a pochyby byly v pořádku a „vycucaly“ ze mě nakonec to nejlepší. Po „bleskovém osvícení“, po týdnu hádek s manželem, po letech strachů spojených se sexem a přitažlivostí jsem nejen změnila sebe, ale taky vytvořila kurz, kterého se okamžitě zúčastnilo 240 žen!

„Cože?“ říká mé staré já…

Stovky žen, které teď (to není metafora) tančí nahé v lese, přijímají samy sebe, cítí posvátnou sílu, která se line jejich tělem… Nikdy bych se neodvážila to všechno psát, kdybych neviděla, jakou moc má cesta, která ke mně „přišla“, abychom jako ženy přijaly svou krásu, lásku, radost a moudrost…

„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohla uskutečnit.“ Paolo Coelho

Najednou i partner byl nadšený. Najednou mi píšou ženy, které vnímají nevídaný proud síly, ženy, za kterými se muži ze dne na den začali otáčet. A já vím to hlavní – jsme plné lásky, atraktivní, vášnivé a smyslné.

Tvá síla je tu pro tebe

Je součást mého poslání ukazovat, že jsi silná, že máš moc změnit svůj život, že máš moc cítit se krásná a zářit do okolí to nejlepší ze sebe.

Proto ti teď nabízím cestu, která ke mně přišla – během několika magických týdnů tě s pokorou provedu Přijetím posvátné sexuality. Objevíš své kouzlo a začneš čarovat. Rozvibruješ sebe a svůj svět.

Snad nemám téma, které by se v mém životě víc zjevilo „zčistajasna“, a nemám téma, ze kterého bych cítila větší naplnění. Je to tak – jsme posvátné sexuální bytosti, tak si to pojď přiznat, užít, a beze studu – v kruhu stejně naladěných žen – otevřít, kdo v srdci víš, že jsi ->

Zjisti víc o online workshopu Přijetí posvátné sexuality>>

Spontánní uzdravení, zázračné uzdravení. Tyto termíny už v dnešní době prostě neplatí. Čím dál tím víc lidí, kterým už oficiální medicína nedokáže pomoci, se uzdravuje. Lékaři to sice stále nazývají spontánním uzdravením, ale spontánně se tu neděje vůbec nic. Všechno řídí člověk sám.

Můžeme to sice nazvat zázrakem, protože zázrak to opravdu je. Ale není to takový ten zázrak, co se stane jednomu z tisíců. Tenhle zázrak je tu pro nás, pro všechny. Každý člověk je kompetentní uzdravit sám sebe. Ano, takovou přirozenou schopností opravdu disponujeme.

Neexistuje jednotný návod, podle kterého se budeš řídit a uzdravíš se. Každý člověk je jiný a každá cesta uzdravení je jiná. Ale jsou tu „záchytné body“ – nazývám je 4 pilíře, které tě podpoří, ukážou směr a dovedou k uzdravení.

Než tyto pilíře začneme stavět, chci zdůraznit, že opravdu nikoho nenabádám, aby přestal ze dne na den brát léky nebo zanevřel na doktory!

Já sama i má rodina už klasickou medicínu vůbec nepoužíváme. Více jak 4 roky nebereme žádné prášky, nenavštěvujeme lékaře. Ale ta cesta byla pozvolná, postupně jsme k tomu dozráli. Potřebovala jsem prozkoumat a opustit spoustu svých přesvědčení a strachů. Potřebovala jsem „prozřít“ na mnoha úrovních.

Teprve po dlouhé době se víra proměnila v jistotu. Jednoho dne jsem to prostě věděla tak jistě, jakože jednou moje tělo zemře. Sebeléčebné schopnosti má v sobě každý z nás.

Vycházím ze svých dlouholetých zkušeností, které mám sama se sebou i se svými klienty. Mám za sebou také léta hlubokého studia. Proto vím, že tvé uzdravení závisí jen a jen na tobě. Nikdo jiný tě tak dobře nezná :).

Já ti teď nabízím jen ty čtyři pilíře, které ti na tvé cestě uzdravení můžou být velikou oporou. A je úplně jedno, jestli jdeš cestou klasické nebo alternativní medicíny, nebo úplně jinudy.

1. Pilíř: Přesvědčení

Pro sebeléčení je tvé přesvědčení zásadní. Je důležité, jak vlastně sama sebe vnímáš. Daly by se o tom napsat romány, já to ale úplně zjednoduším na dva protipóly, dva přístupy: Materiální a Spirituální

Materiální

Materiální pohled, toto přesvědčení, je nám vštěpováno od malička, tak jsme většinou v naší kultuře vychováni. Na co si nemůžeme sáhnout, neexistuje, … nebo je to přinejmenším dost pochybné :).

Tenhle přístup ale také znamená, že hmota vládne Duchu. Tedy, že naše tělo se chová samostatně, reaguje na vnější okolnosti a my nad ním nemáme žádnou vládu. Jsme takříkajíc oběťmi svého těla a okolností.

Spirituální

Naproti tomu pojetí člověka jako spirituální bytosti tělu nepřisuzuje samostatné chování. V tomto pojetí Duch vládne nad hmotou. Jednoduše to znamená, že to, jak je na tom naše tělo, je projevem našeho duševního rozpoložení.

V takovém případě můžeme naše tělo, naše zdraví, ovládat tím, jak se cítíme, na co myslíme…

Ano, vyvstává tu otázka, jestli jsme si tu nemoc přivolali sami? Je to nějaký trest za naše špatné myšlenky nebo chování?

U nemoci nikdy nejde o vinu, nýbrž vždy pouze o vývoj.
Clemens Kuby

Nemoc nikdy není trestem, nemoc nás vede, posouvá nás na naší cestě, je obrovskou šancí na posun. Přibližuje nás k tomu pravdivému, k tomu věčnému v nás.

Důležité otázky:

• Jak ty sama sebe vnímáš?
• Jako materiální nebo spirituální bytost?
• A je pro tebe důležitější tvé přesvědčení nebo zdraví?

Abys podpořila vnímání sama sebe jako spirituální bytosti, můžeš se začíst do východních filosofií, esoterických knih, můžeš meditovat, komunikovat s přírodou…. Pokud budeš chtít, určitě k tobě přijdou přesně ty informace, které s tebou budou rezonovat, kterým porozumíš.

Skvěle také působí příběhy lidí, kteří se sami uzdravili. Je jich plný internet, najdeš je v knihách, možná dokonce někoho takového znáš osobně. No a úplně nejlepší je samozřejmě vlastní zkušenost.

2. Pilíř: Zodpovědnost

Žádný lékař, žádný léčitel ani přítel tě nezná tak, jako znáš ty sama sebe. Nikdo jiný ti neukáže tu správnou cestu, tu znáš jen ty. Máš jí v sobě.

Neznamená to, že nemůžeš žádat o radu!

To rozhodně ne, ale důležité je převzít kompetenci za své zdraví a začít o sobě rozhodovat sama. Nenech za sebe rozhodovat druhé, vrať zodpovědnost za své zdraví zpátky k sobě.

Mně když někdo tvrdí, že jen on mi dokáže pomoct, že jen jeho cesta je správná, beru nohy na ramena. :)

Neboj se klást otázky, neboj se hledat různé alternativy. Můžeš navštívit více lékařů a vybrat si způsob léčby, který vyhovuje tobě. Můžeš jít úplně jinou cestou, můžeš cokoli.

Vím, že tohle je na začátku moc těžké. Bílý plášť na nás působí od malička jako obrovská autorita. Doktoři jsou pro nás vševědoucí a všemohoucí polobozi. Pamatuju si, když jsem v těhotenství nechtěla ultrazvuk. Tolik jsem se bála to své tehdejší gynekoložce říct. Ta malá „hodná holčička“ ve mně se klepala „jako ratlík“.

Ale zvládla jsem to a paní doktorka byla úplně v pohodě. Vzala naslouchací trubku z roku „raz dva“, poslechla srdíčko miminka a bylo. Ještě pár dní jsem z toho byla jako „v Jiříkově vidění“. :)

Doktorům věříme natolik, že když nám dají „placebo“, funguje! Naše tělo totiž dělá, co mu mysl říká. Na druhou stranu, když nám lékař oznámí, že jsme nevyléčitelní, prostě se s tím smíříme. Ale nevyléčitelná nemoc neexistuje! Existuje jen nevyléčitelný pacient.

A je jen na nás, jestli si zodpovědnost za své zdraví vezmeme zpět z rukou lékařů, do těch vlastních. Ty naše ruce jsou přeci jen o dost mocnější – to je mé hluboké přesvědčení, má zkušenost. A z celého srdce ti přeju, aby to byla i zkušenost tvá.

3. Pilíř: Klid

Když jsme ve stresu, cítíme strach a napětí, naše tělo je v tzv. módu „uteč nebo bojuj“. V takovém fyzickém stavu je naše tělo sice schopné velikých výkonů, ale když je takovému náporu vystavováno dlouhodobě, o nějakém uzdravování nemůže být řeč.

Naproti tomu klid, pocit bezpečí a harmonie, to je ten moment, kdy se startují samoléčebné procesy v těle. Když se prostě „hodíš do klidu“, už se uzdravuješ.

Klid tě také propojí s tvým pravým Já, znovu se napojíš na svou intuici. Začnou se dít „náhody“, které tě posouvají k uzdravení. Ocitáš se ve správný čas na správném místě, chodí ti informace, které zrovna potřebuješ atd. atd. atd…..

Samozřejmě, když cítím velkou bolest nebo jsem se právě dozvěděla nějakou děsivou diagnózu, těžko se uklidním. Přesto je to to nejlepší, co můžu udělat.

Vždycky hledej klid. Najdi, co ti vyhovuje. Může to být dechové cvičení, meditace, fyzické cvičení, pobyt v přírodě, film, cokoli. Prostě něco, co ti dělá dobře, z čeho máš radost a pocit pohody.

V případě úrazu mi úžasně pomáhá přejít z paniky k hlubokému dýchání. Potom jen v duchu mluvím ke svému zranění, opakuji následující slova:

Přijímám tě, projev se jak potřebuješ, děkuji ti.

Když mě kousl pes a také, když jsem si zacvakla prst do kufru auta. V obou případech to nejdřív vypadalo dost závažně, v obou případech to nakonec během pár minut odeznělo.

Když najdeš hluboký klid a důvěru v samoléčebné schopnosti svého těla, pak zažiješ zázraky.

4. Pilíř: Vize

Tak tenhle pilíř je naprosto nejdůležitější ze všech.

Nikdo se neuzdraví, aby se víc díval na televizi.
James Redfield

Je opravdu moc přínosné zamyslet a „nacítit“ se nad tím, co mi vlastně tou nemocí chce má Duše říct. Co mi v mém životě nevyhovuje? Čemu bych tak měla říct „NE“?

Ale hlavně se ptej sama sebe:

• Co chci dělat, až se uzdravím?
• Proč se chci uzdravit?
• Jaká je má vize?
• Kam mě srdce táhne?
• Co mi dělá radost?
• Pro co jsem se narodila?

Tohleto PROČ je klíčem k uzdravení. Komunikuj se svým pravým Já, se svou Duší a rozhodni se pro uskutečnění svých snů. Najdi nadšení a to ti dá sílu zvládnout všechno!

Podpora

Na cestě ke změně přesvědčení, k nalezení své vize a vnitřního klidu je důležitá také podpora. Kolikrát by naše snaha o uzdravení a zlepšení života byla úspěšnější, kdybychom neposlouchali skeptiky a „zdravé rozumy“ kolem, a měli u sebe někoho, kdo doopravdy sdílí naše přesvědčení, že sebeléčení je možné.

Tuto podporu ale můžeme najít prostě tím, že se budeme víc zajímat a vyskytovat v okruhu lidí, kteří už těmhle věcem věří a mají s nimi zkušenost. Existují různé facebookové skupiny, jsou přátelé, u kterých možná ani nečekáme, jak jsou tomuhle otevření.

A i my s „mým“ mužem Alexem tě rádi přivítáme v kurzu, který je stvořený právě pro spontánní uzdravení. Pro Sebeléčení, získání síly a vitality.

Naučíš se jednoduché a velice účinné postupy, jak se „hodit do klidu“, jak pracovat s bolestí, jak komunikovat se svou Duší právě díky nemoci…

Najdeš tam podporu dalších desítek úžasných lidí, kteří jdou stejnou cestou. Cestou sebepoznání, štěstí a harmonie, cestou naplněných vizí. Pojď úžasnými kroky Sebeléčení – těšíme se na tebe:

Důvěru nejde zklamat. Zní to divně? Ano! Ale pokud tohle pochopíš, přijmeš, objeví se nový vesmír plný zázraků. Albert Einstein říkal, že je potřeba si položit základní otázku:

Je vesmír nehostinné nebo přívětivé místo?

Tak co, jaká je tvá odpověď? Jasně, vesmír je přívětivý. Jinak bychom tu asi nebyli, nemohli žít, učit se, radovat, milovat. Nemohli bychom se ani bát, zlobit a nedůvěřovat :). Celé je to prostě o důvěře Životu.

Tohle je ovšem dost filosofické a nekonkrétní, že? Tak pojďme na dřeň. Jak a proč jsem se naučila důvěřovat já?

Šaman

Otázka Důvěry mi začala vyvstávat ve chvíli, kdy jsem, před nedávnem, seděla před kolumbijským šamanem a jeho ženou. Tlumočník byl kluk, který vypadal na 17 let. Tenhle mladíček mě nechal vždycky dlouho mluvit o mém „problému“ a pak přeložil pár vět. Určitě nemohl přeložit všechno, natož přesně!

Seděli jsme prostě na zahradě. Během našeho „povídání“ přišla má tříletá dcera Sofie, která chtěla prso. Bez okolků jsem jí vyhověla, načež se mi šaman se svou ženou vysmáli.

Chápeš, já čekala spíš uznání, jaká jsem „přírodní“ žena, která kojí do samoodstavu, a dostalo se mi posměchu. U nich to mají s kojením jinak, a tenhle šaman najednou už není až takový indián, jakého jsem si představovala. Dobře, kulturní rozdíly, beru. Jedeme dál.

Tlumočník mi přeložil, na čem že šaman pro mě „zapracuje“. No, bylo to dost posunuté od mé představy, ale budiž. V tom ten nádherný stařík vstal a začal kolem mě mávat suchým listím kukuřice a cosi mumlat.

Když na mě poprvé plivnul vodku Božkov, Sofie v mém náručí se rozeřvala. Bála se. Šaman pokračoval ve své práci. Můj partner po chvíli Sofinku vzal k sobě a stáli opodál.

Takže, sedím tady, Sofie brečí, kolem mě pobíhá podivný stařík, šustí listím, zpívá a plive na mě. Všechno vnímám. Žádné hluboké pohroužení, žádný trans. V tom se mě zmocnil obrovský strach. Tenhle chlapík má velikou moc a sílu. Co když mi ublíží? Otevře něco, na co nejsem připravená? Nebo je to prostě zlej šaman?

A to je ta chvíle, kdy jsem se položila do Důvěry. Důvěry ve vesmír, v šamana, v sebe. Ano, mohla jsem se v tu chvíli uzavřít jeho léčení, nic by se nestalo.

Ale já se otevřela.
A taky se nic nestalo.
Aspoň v tu chvíli ne.

„Přijela jsem sem, a jestli mi má ublížit, tak to zvládnu, má to tak být,“ řekla jsem si a plně se položila do Důvěry. Obřad skončil, byl obyčejný, jakoby se opravdu nic nestalo.

Ale ten den a tu noc se pohnuly světy. Zemřelo moje ego a já dokázala něco, co by mě ještě včera ani ve snu nenapadlo. Celý můj „problém“ prostě zmizel, vyřešila jsem ho a všichni zúčastnění byli nadmíru spokojeni.

Duchovní učitelka

Podobná příhoda se mi stala i před patnácti lety. Tenkrát jsem byla poprvé u své duchovní učitelky Míši Miňovské. „Čekala jsem kdoví co a ona pořád mluví o sobě?“ Z té (v mém životě první) konzultace jsem odcházela opravdu zklamaná. V duchu jsem nadávala a kroutila hlavou. Ale tolik jsem chtěla pomoct, tolik jsem chtěla jít touto cestou, že jsem začala přemýšlet. A došlo mi to ještě cestou na tramvaj.

CVAK!!!

Mluvila o sobě? Ano! Proč? Protože jsem potřebovala pochopit, že v tom nejsem sama, že ona to cítí podobně, že nejsem „magor“. Najednou jsem nebyla sama! Poprvé v životě…

Díky Důvěře jsem tehdy nastoupila na svou Cestu. Míša mě učila dalších pět let…

Důvěra uzdravuje

Tahle moje Důvěra v léčitele mi opravdu pomohla. Míša vždycky říkávala, že léčitel dělá jen
10% práce. Zbytek je na člověku. Já dnes vím, že dalších nejméně
45% je právě o té Důvěře a zbylých
45% o vůli odhalit a změnit v životě to, co např. nemoc nebo nepříjemnou situaci způsobilo.

Je to opravdu obrovský rozdíl. Když ke mně přijde člověk, který mi důvěřuje, který je ochoten přijmout zodpovědnost za svou situaci a vyřešit ji, tak ji vždy vyřeší. Většinou je to teda řešení odlišné od původních představ, ale to je na tom právě to nejkrásnější. Od takových lidí se potom hodně učím i já. Je to veliká inspirace, je to požehnání, prohlubuje to i mou vlastní důvěru k životu, prozřetelnosti, světlu…

Ale i takový nedůvěřivec si ode mě odnese přesně to, co má. K určitému posunu dojde vždycky, tito lidé mě zase hodně učí víře. Jsem vděčná za každý krůček na cestě k sobě, i ten nejnepatrnější. Vždyť časem se může každý rozvzpomenout a uvědomit si, že zrovna tenhle krůček byl jedním z těch zásadních.

CVAK!!! A je to :)

Důvěra nebo naivita?

Samozřejmě, tohle je trochu ošemetné téma. Jak si vybrat správného terapeuta, šamana nebo léčitele? Může to být podvodník, co mě omámí a vytáhne ze mě jen peníze?

Upřímně? Já nikoho takového, kdo „jen vydělává peníze na naivitě zoufalých lidí“ neznám. Tyto fráze se často omílají a vyvolávají jen strach a nedůvěru. Je to zbytečné.

Pro mě existuje jedno jednoduché kritérium, jak si vybrat toho správného člověka, ten správný kurz nebo seminář:

Pomáhá mi dostat se do mé vlastní síly? Nebo mi slibuje, že to ta jeho síla mě spasí?

Když je to o mé síle a schopnostech, pak do toho jdu. Samozřejmě to musí být něco, co mě opravdu přitahuje, co se mnou rezonuje.

Spolu v zázraku

A protože se nám s mým mužem Alexem a celou rodinou v té důvěře tak nádherně žije, z celého srdce cítíme, že je čas se podělit. Rok 2020 je nakloněn obrovským změnám v našich životech, je čas začít žít, kým opravdu jsme, je čas změnit svět.

A svět se dá změnit jen uvnitř každého z nás. ANO, i TY to máš ve svých rukou!

S Alexem právě připravujeme nový, unikátní program, ve kterém se můžeš vrátit do důvěry. Důvěry v sebe, ve své blízké, v život. Je to program plný praktických postupů, které jsou většinou velice jednoduché, ale nesmírně účinné. Najdeš znovu sama sebe, důvod, proč jsi tu. Naučíš se prostě a jdenoduše žít v zázraku.

Tenhle náš nový program se jmenuje Spolu v zázraku. Bude probíhat celý příští rok, během kterého se tvůj život může změnit k nepoznání. Celý rok tě budeme osobně podporovat a láskyplně provázet na tvé unikátní cestě radosti a sebepoznání.

Jestli se cítíš přitahována, klikni na odkaz a dozvíš se víc>>

Přeji ti nádherný rok 2020, určitě to bude tvůj nejlepší rok, a třeba ho prožijeme společně

Tereza