Vyhlašuji spirituální pohotovost. Učení, které k nám v podobě okolností přišlo a přichází, je hodně vysoké. Tohle už je opravdu jiná liga, ovšem řešení je pořád stejné.
Věnovat světu z obrazovek co nejmenší pozornost, držet Klid a Vizi.
Není to až tak nemožné, jak to může na první pohled vypadat. Než si řekneme, jak na to, pojďme dát naší analytické hlavě pár informací. Dovol mi, abych se trošku otevřela.
Ano, ať už jsou to moji mistři Posvátné Sexuality, indiánští šamani, esoterici, psychologové, osvícení vědci…. Všichni shodně cítí, že jedinou cestou je obrátit se dovnitř, do svého nitra. Udržovat se ve svém středu a vědomě si vybírat, čemu věnuji pozornost.
To bych ale nebyla já, abych tomu jen tak uvěřila. Moje mysl je zvídavá a taky podezřívavá. Za poslední dva roky prošla má Důvěra v Prozřetelnost velkými zkouškami. A tentokrát znovu. Říkala jsem si
V minulosti, ještě dááávno před údajnou pandemií jsem měla aktivistické období. Tímto obdobím prochází většina lidí, kteří jdou cestou sebepoznání.
Ano, už před cca. deseti a více lety, se děly u nás i ve světě věci, které byly „do očí bijící“. Tvořila jsem petice, vyzývala lidi k jednoduchým akcím, vnášela jsem své názory do své divadelní tvorby, snažila se přesvědčit aspoň své nejbližší.
O svém pohledu na věc, o své Pravdě.
A světe div se, NIC! :)
Postupně jsem pochopila, že tudy cesta opravdu nevede. Je to boj. Marný boj, plný odporu, negativity, zoufalství a bezmoci.
S nástupem současné situace na Ukrajině jsem si jen znovu ověřila, že lidi, kteří se prostě staví na jednu nebo druhou stranu, nepřesvědčím. Jsou naprosto fascinováni tím, co se děje v médiích a zavírají oči před zjevným faktem, že toto není a nikdy nebyla hra dvou a více stran. Toto je hra jedné strany, už dlouhá tisíciletí. A lidé na to znovu a znovu skáčou, jako žáby do rybníka.
Samozřejmě, je tu brnkáno na struny největších strachů, nejsilnějších přesvědčení. Lidé okolo mě jsou opravdu připravení vzít zbraně a jít zabíjet druhé. Nazývají to vlastenectvím, láskou ke své rodině, statečností…
Je to pro ně vlastně normální.
Ale neznamená to, že těmto lidem – jsou mezi nimi i někteří mí nejbližší – nedůvěřuju nebo jim uzavírám cestu. Jen vím, že já je nepřesvědčím a naprosto jsem se toho vzdala. Nemám názor, nediskutuju s nimi, miluju je. A dobře vím, že mají každou vteřinou možnost pochopit, že
Jako lidské bytosti máme obrovskou moc. Moc změnit chod věcí, chod svého života, chod našeho nádherného světa.
Ten tlak je tak veliký, že mě samozřejmě donutil znovu pochybovat. Promýšlela jsem to ze všech stran. Ze všech možných úhlů pohledu. A všechny tyhle cesty mě zavedly znovu do deprese a velkého zoufalství.
Prošla jsem opravdu silným a nepříjemným procesem, který mi jasně ukázal, kudy NE! Zároveň jsem si sáhla, znovu a ještě hlouběji, na své největší strachy, uvědomila si další a další závislosti na starém paradigmatu.
Takže kudy NE, už vím, a vím to dobře.
Čas od času zapochybovat o svém vnitřním vedení je lidské. Někdy mě prostě přepadne strach, že vůbec nevím, co dělám, vůbec nevím, kam jdu, a ještě to učím druhé.
Vnitřní vedení, hlas srdce, Prozřetelnost nebo Bůh, ať to nazvu, jak chci, na mě prostě nemluví jasným hlasem z nějaké obrazovky, a neříká, co mám dělat, co si mám myslet. Alespoň ne tak jasně. Taky mě neustále nepřesvědčuje o tom, že to dělá pro moje dobro, moje bezpečí… a nehlásá, jak je pravdivý, hodný a dokonalý.
A taky teda tak jasně neukazuje, kdo je ten zlý.
Tohle je prostě Inteligence, která hovoří svojí řečí a chce po mě, abych důvěřovala sama sobě! I když celý svět okolo tvrtí, že je to naivní nesmysl.
A to je ta výzva. Důvěřovat sama sobě, věnovat pozornost Přítomnému okamžiku a životu kolem sebe. Největší pomocí jsou mi k tomu děti, zvířata a rostliny. Taky nebe, Slunce, hvězdy, krása kolem.
Neignoruju, co se děje, vím to dobře. Ale v sobě držím klid a Vizi svého života v čisté Přírodě, radosti, hojnosti a Lásce. Když je potřeba, prodýchám sovje strachy, pustím další přesvědčení, osvobodím se zase o kousek víc.
Zní to pěkně, jednoduše, idylicky. Ale dobře vím, že je to někdy dřina. Někdy na nás padnou dokonce i výčitky, že nám to nejde, že nejsme dost „duchovní“, prostě ten starej dobrej pocit malosti a nicotnosti. Je to tlak jako prase, co si budem povídat. Proto
Teď vyhlašuju spirituální pohotovost. Odložila jsem všechno ostatní na druhou kolej. Uprostřed mého procesu mi přišly jasné instrukce. Je čas se opravdu otevřít.
Je třeba jednat rychle. Jsem tu a nabízím ti konzultaci na téma Strachy, Vize a Sebedůvěra. Pokud to cítíš, zavolej mi
na tel. 731 528 341 nebo mi napiš na email tereza@terezatesinska.cz a domluvíme si termín konzultace.
V tomto případě slevuji ze své běžné ceny 2 500 Kč a cena je teď
1 300,- Kč za on-line konzultaci nebo 2 000,- Kč za osobní vedení v pražských Dejvicích.
V obou případech setkání trvá cca. 90 minut, je velice hluboké a léčivé, a ty získáš bezpečný prostor, kde se můžeš naprosto otevřít. Ujasníš si a zcelíš svou vizi, naučíš se důvěřovat svému vnitřnímu vedení. Najdeš ty své instrukce a odpovědi. Já ti věnuji svou plnou pozornost, božskou přítomnost, Lásku a podporu ve tvém Procesu.
Mám bohatou osobní zkušenost, že když začnu uvažovat nad tím, někomu zavolat, domluvit si konzultaci… Prostě když se otevřu té možnosti, že si dovolím pomoc zvenčí….
Potom mi začnou jasněji vyvstávat otázky, má bolest začne mít jasnější kontury, často se stane, že odpovědi a řešení přijdou ještě dřív, než někam jdu.
A proto jsem taky tady. Otevřela jsem se, odevzdala se, ty se teď můžeš na mě naladit, obrátit se svými trápeními, a je naprosto normální, že ti to řešení a úleva přijde i samo. Anebo taky ne, všechno je v pořádku.
Od srdce k srdci, od sestry k sestře, s Láskou do Nové Země…