Na boso!

Pokud se cítíte pod psa, nic vás nebaví, nevíte, co se sebou, vždycky zabere, když si sundáte boty (a ponožky :-) ). Bosá chůze je jeden ze zaručených prostředků, jak se ocitnout v přítomnosti a pokud nejste zvyklí běžně chodit bosí, funguje na 100%.

Když je sníh anebo mrzne, doporučuji spíše zkoumací chvilku než procházku. Jinak je možné bosochodit za jakéhokoli počasí. Osobně doporučuji začít brzy zjara. Ze začátku to strašně studí.
Nenechte se odradit a šup z chodníku do trávy. Tam to studí ještě víc áááááá, ale víc už to studit nebude, nebojte, zkuste se uklidnit, zpomalte chůzi, stojí to za to.

Vidím nohama

Po chvíli se probudí vaše vnímavost a intuice a vy si uvědomíte, že „vidíte“ nohama. Vaše nohy se stanou zároveň očima. Jako mávnutím kouzelného proutku uvidíte svět kolem sebe mnohem zřetelněji, prostoupí vás krása a radost, protože pocítíte, že jste součástí všeho toho života kolem vás. Někdy jsem schopná rozplakat se štěstím nad klacíkem na cestě, jo, opravdu, až takhle :-).

Dobré je nehodnotit, jestli je něco krásné nebo ošklivé, studené nebo hrbolaté, jen to prostě žít, tady a teď. A to jde s bosýma nohama úplně snadno.

Poznávám se

Krom bytí v přítomnosti vás chození bosky naučí také odvaze. Jak? Pokud nejste zrovna na pláži nebo u rybníka, budete bosí jediní. Ne že byste vzbuzovali nějaké pozdvižení, ale víte, že lidé kolem mohou vidět vaše bosé nohy. To je skvělá příležitost poznávat sebe.

Jak to máte vy? Bojíte se reakcí nebo je vám to jedno? Musíte se překonávat, abyste nezměnili směr? Dokážete se kolemjdoucím podívat do očí? Hodně se o sobě dozvíte, to vám zaručuji.

Jediná rada, kterou vám v ohledu kolemjdoucích dám je:  Nehrajte, že jste „ v pohodě“. Když potřebujete, jděte pomalu, kličkujte, nebo zahněte na trávník. Nikomu nedokazujete, že chodit bosky je         „v pohodě“. Tím ztrácíte přítomnost a mohli byste do něčeho šlápnout :-) nebo si něco urazit apod.

Většinou se ale žádné úrazy a nehody nedějí, protože vaše nohy vidí. Chodit bosky je bezpečné a  zdraví prospěšné. Takovou masáž vám nikdo neudělá a ještě k tomu budete otužilí a šťastní. Počkejte, až se procachtáte první louží.

Posvátná bytost

Chodím bosky v kuse jen necelý měsíc a tolik jsem se naučila. Najednou vidím, jak jsem žila odděleně od Země a tím sama od sebe. Měla jsem spoustu strachů, o kterých jsem ani netušila. Bylo mi dopřáno pousmát se nad nimi a jít dál. Ano, někdy se mi nechce, ale nějakým zázrakem se vždy překonám (spíš jsem jen líná hledat boty :-) a každý den stojí za to.

Jakoby se otevřely kouzelné dveře do ráje. Prožívám a vnímám se jako posvátnou bytost. Vždycky jsem věděla, že to jde, doufala, ale necítila to, anebo jen na krátké okamžiky. Nyní prostě jsem posvátnou bytostí, jsem součástí celku a zároveň zrcadlem těm, kdo to zatím nevidí.

Minulý týden mi jedna milá paní řekla, že je to teď moderní, chodit na boso, takže hurá do toho :-)